Na poslední forďácký sraz se opět rozhodlo sluníčko pěkně posvítit a odrazit své paprsky od nablýskaných aut, i když usazující se prach se mu v tom snažil zabránit a tak nikdo z té krásy naštěstí neoslepnul. Už cestou do kempu jsem se mohl koukat na tyto dva pěkné zadečky.
|
|
Tentokrát jsem zalovil ve starých skříních a hodil na sebe to, co se mi podařilo zapnout (moc toho opravdu nebylo). Nutno dodat, že díky dobovému oblečení byly pocity ze srazu mnohem silnější. Po registraci samozřejmě následovalo vylepení závodních čísel na vozy a
někdy po 14-té hodině odstartoval první ze 37-ti účastníků orientačního závodu memoriálu majora Cowleyho. Pod číslem 25 jsem odstartoval i já se svou již zkušenou navigátorkou, a tak nás nijak nerozhodilo, že už první odbočka nesouhlasí o 400 metrů ...
|
|
Na třech kontrolách a na definovaných místech trasy závodu čekaly různé úkoly a otázky (stejně
doteď nevím, kde měl být ten pomník ...). Bloudění nás přesto neminulo, ale tentokrát se to
obešlo bez slovního hodnocení orientačního smyslu navigátorky...
|
Po dvouhodinové jízdě bylo skvělým osvěžením plavání nebo chcete-li spíše čvachtání v bazénu. Pak se ale ozval hlad a bylo ho třeba zkrotit. Po této stránce bylo všechno na dosah, včetně posezení a muziky, která hrála až do rána. Někteří se nebáli ukázat svoje pěvecké nadání a tak nebyla o zábavu nouze.
|
|
Kolem půlnoci byly vyhlášeny výsledky orientačního závodu a byly předány ceny
a diplomy za originální posádku, nejlepší káru a další ... letos přálo štěstí právě naší posádce pod číslem 25 a tak jsme byli na prvním místě! A k tomu ještě druhé místo za originální posádku! Co dodat ... snad že příště už v tom oblečení nejedu!! A omlouvám se tak zákazníkům jednoho nejmenovaného supermarketu, jenž jsme navštívili před odjezdem na sraz, a také jeho zaměstnancům, kteří se statečně tvářili, že je vše v pořádku. Také se omlouvám za nečekané vniknutí na malou oslavu v jedné hospůdce, která ležela na trase závodu ...
|
Nedělní ráno bylo velmi klidné, po dlouhé noci už nezbývalo mnoho sil. Ještě jsme se s Neutronkem vydali do lomu vyfotografovat své krásky (nejen ty plechové - brzy budou ve fotoalbu!), rozloučili jsme se a vyrazili domů. Tento sraz úspěšně uzavřel sérii vydařených srazů v tomto roce a pomalu nastává období klidu, než opět přijde jaro a začnou se nám zapalovat pneumatiky ...
|
|
|
|
|
|
|
|
|