Do Vicenzy jsem přijel v pátek kolem třetí hodiny odpoledne. Místo srazu jsem objevil úplně náhodou po nějaké době bloudění v ulicích Vicenzy. Místo pro kempování byla taková louka uprostřed města, což mě trošku zaskočilo. Počasí bylo žhavé, nad městem se vznášela mlha něčeho jako smogu a člověk se neustále potil. Poblíž byly sprchy, ve kterých se dalo osvěžit, ale to pomohlo jen na chvíli. | |
Během večera ještě přijelo několik Fordů, odhadem jich mohlo být zatím kolem třiceti. Drtivou většinu vozidel tvořila Capri, která přijela z několika evropských zemí, menší skupinku pak především italské Taunusy. Pěkná modrá Cortina přijela i ze Slovenska.
Vzhledem k horkému počasí a dost omezeným podmínkám ke kempování jsem uvažoval o návratu do hor, přes které jsem sem přijel. Podstatně k tomu přispívalo i to, že všechny akce z programu v pozvánce nesouvisely s vlastním srazem a konaly se mimo místo srazu v rámci místního festivalu. Na louce se tedy nekonalo nic kromě živého znázornění večerního života bohatě tetované italské mládeže. V sobotu dopoledne tak bylo možno zaznamenat menší úbytek vozidel, ten však nahradila čerstvá posila, čímž se počet aut zvýšil na asi 40 (nepočítal jsem to). Říkal jsem si, že dlouhá cesta sem mi nestojí za to, abych zde dál zůstával. Vypadalo to, že se dál stejně nic dít nebude. Proto jsem vyjel do Cortiny d´Ampezzo, o čemž píšu v dalším článku. |